Rybářský kroužek HABRY - Můj první úhoř

Jednoho letního dne jsme se s mým kamarádem vypravili na naše oblíbené místo na řece Sázavě.

Já jsem ještě žádného nechytil, a tak jsem byl plný očekávání z nočního dobrodružství. Bylo mírně pod mrakem a začalo se stmívat, když jsme nahodily rousnice a čekal, co se bude dít.

 

Noční lov ve mně vždy vyvolává zvláštní pocit a vzrušení. Kolem je tma a v mihotajícím světle svíčky sleduji bíle kolečko číhat a přeji si ať se pohne, ale Martin stále nemá žádný záběr. Náhle se číhátko pohnulo. Nejdříve jen o kousek ale po pár vteřinách se rozjelo. Rychle jsem povoloval vlasec, dokud se čihátko nezastavilo. Vzrušení a nepěti mě stoupalo až do hlavy. Musí se rozjet musí, honilo se mi hlavou.

 

A už je to tady. Číhátko se dalo znovu do pohybu. Nejraději bych hned zasekl, ale vím že musím vydržet, až do jede až k prutu. Zásek. Aje tam nějaká ryba. Srdce buší a já přitahuji rybu. Zatím nevím, co to bude, ale strašně si přeji, aby to byl úhoř. A už ho vidím, jak se vlní na hladině. Martin mně ho podebral a položil na břeh.

 

Jeto nádherná ryba, trochu tajemná a přiznám se, že vyvolává v člověku, i strach. Ale já jsem tak šťastný, že se to nedá ani popsat, a tak úhoře uložím do vezírku a jdu pokračovat v lovu. Co kdyby zabral další.