Trnitá Cesta za královnou proudu

V posledním roce jsem parmám věnoval poměrně dost času, ovšem výsledky byly stále za očekáváním. Vyzkoušel jsem toho opravdu mnoho, montáže, krmení, lovné styly, ale i skrze úlovky ostatních druhů ryb v příjemných velikostech, mi v úlovcích stále chyběl ten zlatavý svalnatý válec, který se tu a tam zableskl v proudu přede mnou. Byly opravdu vycházky, kdy jsem si říkal, proč se sem pořád vracím, ale stačilo, aby se pár metrů přede mnou otočilo a zablesklo tělo velké parmy a byl jsem znovu a znovu směrován k těmto místům a házel jsem do proudu možné i nemožné. Proud je v tomto místě poměrně silný a dno je velmi členité, tudíž jsem pro většinu pokusů nasadil do boje feeder a prochytával jsem hlubší tůň, která byla na konci proudu. Tato taktika přinesla krásné půlmetrové ostroretky a pěkné podoustve, nebyly to ale ryby zcela uspokojující mé rybářské představy. Bylo na čase přitvrdit. Připravil jsem masové boilie menšího průměru a směs halibut pelet a tyhle dobroty jsem prolil tekutými játry. Pro tyto potřeby v mé výbavě suprově slouží NGT MÍCHAČKA KRMENÍ DELUXE GROUNDBAIT BOWL .

Nakrmil jsem, nahodil dva feedery a čekal. Zase nic! Něco tak lákavého a nic. Věděl jsem, že parmy mám přímo u nástrahy, ale ty mé nástrahy absolutně ignorovaly. Stejně, jako všechny předchozí pokusy. A tak si při pohledu na nehybné špice prutů říkám, že se vrátím k lovu, se kterým jsem s těmito kráskami před lety začínal. K plavačce. Doma jsem si vzal k ruce své NGT POUZDRO NA PŘÍSLUŠENSTVÍ ACCESSORY BAG, které používám na feederovou a plavačkovou bižuterii a navázal jsem hromadu návazců z vlasců o průměru 0,12-0,16m, všechny opatřeny menšími háčky ze silného drátku.

Po obědě jsem namočil kbelík psích granulí nevalné kvality, jichž jsem od známého dostal celý pytel, a jelikož našemu francouzskému buldočkovi Fandovi bych takovýto gastronomický zážitek nerad dopřál, připadnou po výborných zkušenostech z minulosti rybám. Vyrážím do zamračeného srpnového odpoledne a po příjezdu na mnou zvolené místo mě opět vtáhne šílenství lovce, posedlého pokořením něčeho tak krásného, jako parma bezesporu je. Rozmočené granule jsem pořádně scedil, procpal skrz síto, přidal jsem červy a už létaly krmné koule do vody. Všechny jsem směroval do největšího proudu. Sestavení prutu bylo dílem okamžiku a za chvilku už se v proudu kolébal pětigramový splávek vlečící za sebou po dně dlouhý návazec s chomáčem červíků. Reakce ryb byla velmi rychlá a už na první hody přicházejí záběry. Na přeskáčku vytahuji skaláky, nosáky a čas od času mě trošku rozpálí ouklej, která červy sebere ještě ve sloupci. Dno není úplně rovné a na můj vkus dost často trhám, ale to beru jako daň tohoto způsobu rybaření. Asi po hodině lovu jsem se konečně dostal na jakýsi mezistupeň úspěchu a tím je tady pro mě velká ostroretka.

Moc jich tady v okolí nemáme a je to krásná ryba, která potěší, o to víc když je to více než půlmetrová ryba. Ulovím dvě ostré a nastává chvíle klidu. Záblesky v proudu ale drží mé smysly neustále v pozoru, může to přijít kdykoliv a pak by to bylo rodeo. Musím věřit, vždyť po parmách tady pasu velmi dlouhou dobu a ne a ne se na ně dostat. Po jednom z náhozů splávek letí proudem, když najednou v místě, kde vázka určitě není, zaletí pod vodu a já instinktivně zaseknu. V jedné vteřině se zúročí veškerý čas a snaha. Tupá síla na druhém konci se velkou rychlostí vydává vstříc největšímu proudu a já se strachuji o dvanáctku mezi velkými ostrými kameny. Vím, že na druhé straně byl zastižen konečně ten správný adresát. Rybu brzdím, ale není to moc znát, bere si dalších dvacet metrů vlasce. Několik dlouhých minut si dělá doslova, co chce. Pak už ale začíná odpor slábnout, a když ji poprvé zahlédnu, mám velikou radost, odhaduji ji na sedmdesát čísel. U břehu mi ještě ukazuje, kdo že tady vládne. Pak se, po odhadem patnácti minutách boje, vzdává a nechá se v klidu podebrat. Vynesu ji na trávník nad sebou, položím ji do trávy a společně s dcerkou ji obdivujeme.

Malá je unešená, protože naše výprava směřovala za parmami a parma tady teď leží v trávě před námi. Do odhadované sedmdesátky ji chybí tři centimetry, i tak jsem šťastný. S rybou udělám několik rychlých fotek a pak ji nechám rozdýchat v mělčině po vysilujícím souboji. Sama si pak odplula a já mám skvělý pocit a zůstane mi nádherný zážitek. Konkrétně v tomto místě to byl zlomový posun, jelikož od té doby jsem tu byl na parmách úspěšný několikrát. Někdy jsem ulovil jednu, někdy tři, ale vousatý svalnatý válec s tlamou jako vysavač jsem ulovil pokaždé. Ryby lovím dlouho, mám pochytané, myslím si, velmi pěkné ryby, ale pokaždé, když přijedu na toto místo a v proudnici přede mnou vidím blýskající těla parem, jsem ztracen.

Autor: Lukáš Kamarýt